Moje olympijské momenty

Myslím, že v naší republice je jen málo lidí, kterým by unikla informace, že momentálně probíhají zimní olympijské hry v jihokorejském Pchjongčchangu.

Já jsem tak trochu blázen do sportu. A strašně tuto slavnostní atmosféru žeru. :) Tak se Vám pokusím popsat, jak jsem prožívala poslední tři medaile, které naše české reprezentantky získaly.

Když jsem jela v pátek odpoledne z Ostravy domů k rodičům hlavou mi bleskla myšlenka: "Jak asi ta Sáblíková jede?!?" A protože limit svých dat nikdy za měsíc nespotřebuju, rozhodla jsem se, že si olympiádu pustím přes data. .... Zřejmě mě má Bůh opravdu rád a chce, abych svá data šetřila, neboť ihned po načtení závodu startovala Martina. 

Vedle mě seděli ještě 2 kluci, kteří také cestovali z kolejí domů. Jeden z nich mi říká: "To máte tu Sáblíkovou? Jak jede?" Já jsem mu řekla aktuální stav a natočila svůj telefon i k nim (oběma klukům). Celý vagón stichnul. A já jsem začala komentovat jízdu Martiny Sáblíkové všem. Nachvilku jsem si připadala jak Robert Záruba, při komentování hokeje. :) :)

Po její stříbrné jízdě se už lidé nebavili o ničem jiném než o olympiádě. Já jsem byla ráda, že jsem ostatním mohla předat čerstvé informace o stříbrné jízdě :)

V sobotu ráno jsem zažila takový jiný budíček. V 5:40 otevřel můj taťka dveře mého pokoje a zvolal: "Máme zlatu medailu!! Ledecka vyhrála." Ze začátku mi to hlava nebrala, jak může mít Ester Ledecká zlatou olympijskou medaili, když se závody na snowboardu jedou až předposlední den her. Ale pak mi to došlo. Ona vyhrála na lyžích! To je něco neskutečného! Hned jsem si na netu vyhledala záznam té její zlaté jízdy a stále jsem tomu nemohla uvěřit! Když jsem pak zjistila že to bylo o pouhou jednu setinu sekundy byla má radost ještě větší. 
S radostí v srdci jsme pak s taťkou zhlédli ještě i zápas Česko-Kanada, a pak jsme vykročili do nového dne. Během dne jsem si s oběma rodiči vychutnala medailový ceremoniál Ester a s rukou na srdci zazpívala českou hymnu. 
Chleba sice levnější nebude, ale přece jen má člověk radost, když nějaká ta medaile cinkne :)

Poslední olympijský moment je z dnešního dne. Ráno jsme koukli na část první třetiny v hokeji, kde naši hráli se Švýcary. Pak jsme si dali pauzu od olympiády a šli jsme na mši. Po mši jsme stihli ještě druhou polovinu poslední třetiny. A měli jsme radost, že naši hokejisti nakonec udolali Švýcary 4:1.
Po obědě jsme potřebovali, aby nám oběd sednul. Tak jsme si dali klidový režim u biatlonu. Naše tepové frekvence stoupaly při bojích o první i třetí místo, byť se o tato umístění nervali Češi.

Pak jsme si počkali ještě na rychrobruslení a Karolínu Erbanovou v akci. Já jsem ji viděla na startu a říkám. "Ona bude třetí!" Můj taťka jí moc nevěřil a říkal, že ztrácí, a že se na pódium určitě nevleze. Cílovou čáru protla ve druhém nejrychlejším čase. Ale dobře jela i závodnice v další rozjížďce, která nakonec českou závodnici předčila o jednu setinu sekundy. Kája klesla na třetí příčku. Moje předpověď se potvdila. :)

A tak jak včera pomohla jedna setina sekundy Ester Ledecké k prvnímu místu, tak dneska jedna setina sekundy posunula Karolínu Erbanovou na třetí místo. 

P. S. Tady se můžete podívat jak to vypadá, když má radost celý Svět.
Tento neuvěřitelný okamžik bych přirovnala k olympijskému zlatu oštěpařky Barbory Špotákové na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008, kdy si dokázala zlato urvat hodem v poslední sérii nebo k výhře našich hokejistů nad Ruskem na olympijských hrách v Naganu v roce 1998.

https://www.irozhlas.cz/sport/olympijske-hry/ester-ledecka-superobri-slalom-zlata-medaile-komentatori_1802171012_ako