Jak jsem šla do Emauz

Občas se člověk dostane do situce, kdy si přesně uvědomí, že podobná situace v jaké se zrovna ocitl, se už stala někomu před ním. Tato situace se mi stala tento týden.

V minulém týdnu jsem měla schůzku v jednom podniku, kde jsem psala svou bakalářskou práci. Byla jsem se tam domluvit na budoucí spolupráci při diplomocé práci a praxi. Podobnou schůzku jsem měla v podniku již před 3 měsíci.

Na vrátnici mi bylo řečeno, že jsem již očekávána, a tak jsem přidala do kroku abych se v krátkém čase dostala na místo naší schůzky. K mému překvapení mě nečekaly 2 ženy (jako minule), ale 3 úplně jiné ženy, které jsem v životě neviděla. Jedna z nich mi sice řekla při příchodu "My už jsem se viděly", avšak známá mi nepřišla. A vzhledem k tomu, že jsem do daného podniku chodila před tím na praxi víc než rok, tak za tu dobu jsem poznala dost lidí.

Na schůzce jsme rozebíraly, moji nynější situaci (co studuji a jak se mi to líbí), co jsem dříve studovala, jakou bakalářskou práci jsem pro podnik psala a také to, jak si představuji svou práci na diplomce. Téma diplomové práce jsme rozebírali i před těmi třemi měsíci s paní Válečkovou.

A tak jsem danou situaci ohledně diplomové práce začala opakovat. S paní Válečkovou jsme se domluvily ..., S paní Válečkovou jsme řešily ..., S paní Válečkovou jsme se dohodly na těchto termínech ....
Po 20 minutách mi jedna paní říká: "Vy tady stále mluvíte o paní Válečkové, jako by tu ani nebyla, ale já jsem paní Válečková". V té chvíli se můj obličej vybarvil do barvy nejtemnější rudé, z toho jak mi bylo trapně.

Hned jsem si vzpoměla na úryvek z Lukášova evangelia (Lk 24, 13-31), kdy jde Ježíš kousek cesty s učedníky do Emauz. Oni se s Ním živě baví, a přesto jej nepoznávají, i když on se jim dává (dost okatě) poznat. No ta paní Válečková se mi také dávala těch 20 minut okatě poznat. Takže taky jsem si prošla s paní Valečkovou kousek cesty do Emauz. :)