Pane, do Tvých rukou poroučím ducha svého!

To co se mi stalo, se přihodilo zrovna na Velký pátek. Byla jsem zrovna na DSM ve Vsi.

Ráno jsem vstala, tak jako každý jiný den a těšila jsem se, co mi nový den zase přinese.
A přinesl toho opravdu hodně ...

... Nejdřív modlitba, potom nádherná snídaně - chléb se solí - a nakonec jsme to dopoledne okořenili ještě krásnou křížovou cestou z Nového Jičína do Štramberka.

(Křížovou) cestou do Štramberka jsem se trochu obávala, zda stihneme zpáteční autobus do NJ, abych stihla být do tří hodin zase ve Vsi, protože jsem musela těsně po třetí hodině  stihnout vlak, abych se šťastně vrátila domů, jelikož jsem ten večer měla číst při obřadech pašije. Ale mé obavy však byly v tu chvíli zcela zbytečné.

Když jsme se tedy ve zdraví vrátili zpátky na středisko, tak jsem byla celkem ráda, že jsem stihla i oběd, neboť bych z časových důvodů nestihla pojíst až do večera.

Po rychlém obědě, jsem se tedy ještě rychleji (za obětavé pomoci jednoho z týmáků) dopravila do Jistebníku na vlak. V tu chvíli jsem stíhala v pohodě. Sotva jsem však vstoupila na perón ozvalo se hlášení: "Vážení cestující, osobní vlak číslo ..., ze stanice Přerov, který dále pokračuje ve směru Ostrava-Svinov, Ostrava hlavní nádraží, Bohumín. Bude na svém příjezdu asi 10 minut opožděn. Ohlášená doba zpoždění se může změnit. Omlouváme se za zpoždění vlaku."

V tu ránu nastal problém. Já jsem měla v Ostravě pouze 10 minut na přestup na jiný vlak, který by mě dopravil do Opavy, a já pak mohla přijet jediným možným autobusem domů, a přímým krokem do kostela na obřady ...

... Z vlastní zkušenosti vím, že nemá cenu Bohu cokoliv vyčítat. Tak jsem sice se slzami v očích, zklamáním v srdci a hořkém pocitu v ústech, přece jen zapudila všechny nedobré myšlenky a nakonec jsem přece jen dokázala říct slova žalmu - "PANE, DO TVÝCH RUKOU POROUČÍM DUCHA SVÉHO" - který jsem ještě o 2 hodiny později slyšela znovu v kostele. A své rozhodnutí jsem pro jistotu "pojistila" ještě jedním desátkem růžence, jenž jsem strachem mačkala ve své kapse...

... Vlak nakonec přijel jen s 8-minutovým zpožděním, za což jsem byla vděčná. Protože mi svitla alespoň nepatrná naděje, že za 2 minuty stihnu v Ostravě přeběhnout celé nádraží, abych stihla vlak na Opavu.

V Ostravě jsem opravdu stihla za 2 minuty přeběhnout celé nádraží a vyčerpaná rychle nastoupit do nejbližších možných dveří. Čekala jsem, že sotva (společně s pár jedinci z mého vlaku) doběhnu do vlaku, dveře se zavřou a my pojedeme směr Opava. Ale ono se tak nestalo. A nestalo se tak ani po 5 minutách, ba ani po 10 minutách jeho pravidelného odjezdu. Čekali jsme totiž na zpožděný rychlík z Brna. 

A nastal další problém. V Opavě jsem měla 15 minut na přestup na autobus, ale my jsme už více jak 10 minut čekali na nádraží v Ostravě. 5 minut na přestup pro mě bylo stále reálné, ale přesto jsem si na své "pouti" zase připoměla ona slova žalmisty, které už mi jednou dnes pomohly. Nakonec jsme z Ostravy vyjížděli s 12-minutovým zpožděním. A cesta do Opavy proběhla naštěstí bez potíží.

(Dokonce) i autobus v Opavě měl 5 minut zpoždění, takže jsem se stihla v pořádku dopravit do naší vesnice (i když domů už jsem to nestihla) a být včas na velkopátečních obřadech. Za což mohu z celého srdce děkovat všem dobrodincům, kteří mi na mé pouti pomohli a hlavně našemu Pánu za to, jak krásně mi zpříjemnil mé cestování, aby to nebyl ten všední stereotyp.