Vánoce ... to jsou i příjemné povinnosti

22. 12. 2012 15:16
Rubrika: Vše možné

Tak jako každý rok, i letos mě před Vánocemi čeká "několik" příjemných povinností.

 

"Vypukne to" pro mě už na začátku adventu, kdy dělám doma několik adventních věnců, které záhy nesu do kostela na posvěcení.

 

Pak mě čeká činnost, kterou však plánuji už někdy od října. Tou činností je "Mikuláš pro děti". Když se tato akce v pořádku a podle plánu vydaří, mohu si na "chviličku oddychnout.


Potom mě po 2. adventní neděli čeká doma pečení vánočního cukroví ... s tím spojené i mazání různými krémy a marmeládami, sypání ořechy a mandlemi, zdobení čokoládou a polevami. Také pečení a zdobení perníčků.

 

Než se naději, je tady posledních pár dní před štědrým dnem. A to zase nemám klid :) Neboť mě čeká plno "práce" v našem kostelíčku.

 

Jelikož jsem byla vnučkou bývalého kostelníka a nadále jsem neteří nynějšího kostelníka, tak je pro mě práce v kostele něčím krásným a mám k tomuto druhu činnosti krásný vztah.

 

Před Vánocemi uklízím s "našimi" staršími farnicemi kostel, pak se strejdou (panem kostelníkem) zdobíme stromky a nakonec to "korunujeme" stavbou betléma, který je letos v životní velikosti.

 

Celou předvánoční atmosféru zakončím (jako pravá skautka) 23. prosince, roznášením betlémského světla po farnosti.

 

Doma na mě však ještě čeká zdobení vánočního stromečku, vaření bramborového salátu, smažení kapra a chystání "štědrovečerní tabule".

 

"A JEŽÍŠEK MŮŽE PŘIJÍT!!!"

 

Tak jako každý rok jsem opět všechny své příjemné povinnosti stihla v čas.

Sdílet

Komentáře

JiKu Přijdou léta, kdy tyto vánoční povinnosti budou "zatraceně" obtěžovat, kdy je bude možno zvládnout jen s nasazením nocí a enormního vypětí. To mluvím ze zkušenosti, protože jsem si takovými léty prošel. A mám radu: Nenechte si tyhle povinnosti nikdy a od nikoho a od ničeho vzít! Je jediný způsob, jak se jich čestně zbavit - předat jinému, jako to převozníkovo veslo.

Moc se mi líbí, že k těmhle věcem přistupujete jako k povinnostem. Dnes radostným, jindy to bude k náročným a bolestným, ale s oprávněnou nadějí, že se časem stanou znovu radostnými.

Někdy máme povinnost se dokonce i radovat, někdy je i radost povinností: Oportet te, fili, gaudere ...

At ipse dixit illi: “Fili, tu semper mecum es, et omnia mea tua sunt;
epulari autem et gaudere oportebat, quia frater tuus hic mortuus erat et revixit, perierat et inventus est”.

Lc 15,31-32

katherina díky za Vaši radu i za krásný citát z ještě krásnějšího podobenství "o marnotratném synu"

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio