Rekolekce (duchovní obnova) s Pannou Marií

12. 2. 2012 21:15
Rubrika: Vše možné

Tento víkend byl něčím jiný. V pátek odpoledne ještě nic nenasvědčovalo tomu, že by měl být tento víkend zvláštní. Jediné co nebylo "týdenní" rutinou, bylo to, že jsem se chystala na kurz animátorů.


Jak jsem již dopředu věděla, chystala jsem se na Orlí hnízdo na duchovní obnovu (tzv. "duchnu"). Nikdy jsem na duchovní obnově nebyla, takže jsem nevěděla, co si mám pod tímto názvem představit. Ale někteří mi říkali, že to bude pro mě neopakovatelný zážitek.

Na místo konání duchovní obnovy jsem dorazila asi po 4 a půl hodinnové dopravě autobusy, vlaky a pěšky. Chata, na které jsme (všichni animátoři) bydleli, byla mezi lesy v Beskydech a patří ostravským Salesiánům (tímto jim děkuji).

 

Duchovní obnova začala večeří a pokračovala, rozmluvou s o. Jožkou. Po večeři začalo naše "silentium", které trvalo až do dnešní ranní modlitby. Včera během jídel nám milý týmák Sob, předčítal ze "Zjevení Panny Marie sv. Bernatě v Lurdách".

 

Otec Jožka nám vykládal, jak jedna bohatá paní věnovala Bernadetě drahý růženec. Bernadeta se ho modlila s radostí, jako každý jiný, ale Panna Maria se stále nezjevovala. Když se nakonec zjevila, podívala se přísně na Bernadetu a zeptala se jí: "KDE MÁŠ SVŮJ RŮŽENEC?"


Odpoledne jsme pokračovali modlitbou Růžence v přírodě (tzn. brodili jsme se po kolena prachovým sněhem). A po ní následovala překrásná mše svatá a adorace. Tato adorace vyvrcholila celonoční adorací, kde jsme se v kapli střídali každých 20 minut.


Dnes ráno naše silentium skončilo a my jsme se mohli zase (ne)normálně bavit. Hlavním bodem dnešního dopoledne byla mše svatá s milým hostem generálním vikářem o. Martinem. Po mši svaté jsme se pomodlili krásnou modlitbu Anděl Páně a všichni jsme se s chutí pustili do oběda.

 

Po obědě jsme se rozjeli do svých domovů ...

 

 


... Jakmile jsem přišla domů, babička mi mezi dveřmi řekla: "Jdi se podívat do obýváků, někdo tam na tebe čeká!!"
Nevěděla jsem kdo by to mohl být, ale přesto jsem dveře obýváku otevřela a uviděla jsem na stole asi 1 metr vysokou sochu Panny Marie Fatimské, která se u nás předává ve farnosti. Nemohla jsem uvěřit svým očím. Celý víkend jsme si povídali o Panně Marii, o jejích různých zjeveních. a já jsem jedno takové "poloviční" zjevení uviděla doma.

 

Přišla jsem k této nádherné sošce a podívala jsem se Panně Marii do očí, chtěla jsem vědět jestli je má přísné, a v tu chvíli se mi zdálo, že je přísné má.

K večeru jsem si přišla za babičkou popovída o celém víkendu a taky jsem ji po prosila, aby se spolu se mnou před "Naší Matkou" pomodlila modlitbu Růžence. Já jsem si donesla "animátorský" růženec, který jako jediný ze všech co mám, považuji opravdu za svůj vlastní.

Nechtěla jsem totiž, aby se mě Panna Maria zeptala tak Bernadety v Lurdech: KDE MÁŠ SVŮJ RŮŽENEC?

Dneska jsme s babičkou začaly radostným Růžencem (jelikož jsme o tomto víkendu kladli velký důraz právě na radost). Zítra pokračujeme Růžencem slavným, až nakonec skončíme Růžencem bolestným.

Zobrazeno 1008×

Komentáře

ondra-elbel

Zrovna si pročítám svoje poznámky. :) Okolo dvacáté hodiny jsem byl dneska už dost unavený, ale pak jsme se doma pomodlili růženec a úplně mě to vzkřísilo. :) Těším se na příští víkend s animátory!!!

Klarysa

Jo, duchny s animatory jsou vzdycky tou nejzivejsi vodou z celeho kurzu:))

katherina

Přesně, taky se na ten další víkend těším, i když kvůli maturity, tam s největší pravděpodobností nebudu na celý víkend :( :(

vasikc

Jak to tak čtu, docela mě mrzí, že jsem ten svůj růženec ztratil...

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio