Vždyť stačí jen věřit ...

Víte,

každý den se mi nedaří začít zrovna dvakrát lehce. Včera tomu bylo taky tak. Nestihla jsem si udělat svačinu do školy, málem mi ujel autobus, ale ani tyto malichernosti mě neodradily od modlidby. Stačilo mi vzpomenout si na Pána a hned mi šlo všechno líp a zvládala jsem věci rychleji...

Když jsem o "pár" minut později šla za tmy (před půl 7 ráno) ke škole, říkala jsem si: "Dneska by ta škola mohla být už otevřená." Bohužel jsem byla před školou o tři čtvrtě hodiny dřív než mi začínala výuka. Venku před školou jsem kupodivu stála sama. A tak jsem se zase začala modlit, aby mi Pán školu otevřel. A opravdu! Netrvalo to ani 5 minut a přišla paní uklízečka s klíčem a odemkla mi.

Asi o 2 minuty později jsem přišla ke třídě, kde jsem měla mít hodinu. V té době ji ještě vytírala jiná paní uklízečka. Jakmile dokončila svou práci, odešla a třídu zamkla.

Již před odchodem paní uklízečky, kdy jsem 10 minut čekala na studené chodbě, jsem zase troufale prosila Pána, aby mi nechal dveře otevřené ... bohužel se tak nestalo. Proto jsem v sobě sezbírala poslední zbytky sil a zase jsem přednášela své intence - mezi ktréré patřilo i otevření učebny - Bohu. Měla jsem obrovskou radost, když mě Pán i potom vyslyšel a poslal mi našeho učitele, který byl ve škole k mému překvapení o 20 minut dříve.


Těchto několik "pomocí" od Boha mi jasně dokázalo, že mě má Pán rád. A že ho stačí jen poprosit a on mi přijde na pomoc.

Toto ranní setkání s Ním mi zůstane v mysli navždy ...